Služby

Řeč a komunikace

Komunikace je jedním ze základních pilířů našeho života. Schopnost vyjádřit své potřeby, myšlenky a pocity, porozumět druhým a být druhými správně pochopen je důležitá nejen pro úspěšné zvládání školních nároků, ale také pro budování vztahů, sebevědomí a spokojeného života.

Logopedie dnes již dávno není jen o nácviku správné výslovnosti a říkankách. Vnímám dítě jako celek a při práci s jeho řečí se zaměřuji na všechny oblasti, které mohou vývoj komunikace ovlivňovat – na stránku neurologickou, psychickou i tělesnou. Důležitou součástí je proto také rozvoj jazykových schopností, porozumění řeči, oromotoriky, sluchové percepce, správné výslovnosti hlásek i celkových komunikačních dovedností.

Každé dítě je jedinečné a jeho cesta k rozvoji řeči může být odlišná. Proto je pro mě důležitý individuální a komplexní přístup, který respektuje jeho aktuální potřeby, tempo i osobnost. Zaměřuji se také na včasné zachycení případných obtíží, protože čím dříve je možné vhodně podpořit oslabenou oblast, tím větší prostor má dítě pro její další rozvoj.

Cílem není pouze "správně vyslovovat", ale především umět komunikovat, rozumět, být rozuměn a získat jistotu v kontaktu s okolím.

Grafomotorika

Grafomotorika pro mě není jen otázkou správného úchopu tužky a úhledného písma. Základem je především uvolněná ruka, správné zapojení celého těla a přirozený pohyb, při kterém dítě nepociťuje bolest ani zbytečné napětí. Teprve na takovém základu má smysl řešit samotný úchop tužky a kvalitu grafického projevu.

Ve své práci propojuji více přístupů a metod v oblasti grafomotoriky. Velmi často vycházím z konceptu grafomotoriky podle Yvony Heyrovské, který staví na postupném uvolňování a správném zapojení pohybového aparátu. Zaměřuji se především na uvolnění velkých kloubů horní končetiny přes rameno, loket a zápěstí až po drobné klouby ruky a prstů, aby se dítě při kreslení a psaní mohlo pohybovat volně, plynule a bez nadměrného svalového napětí.

Důležitou součástí je také správné držení těla, koordinace pohybu ruky a oka, lateralita a individuální nastavení pro praváky i leváky. Sleduji, jak dítě při práci sedí, jak zapojuje jednotlivé části těla, jakou silou tlačí na tužku a zda si při psaní nevytváří nevhodné pohybové stereotypy.

Fyziologický úchop tužky vnímám jako třešničku na dortu. Mnohem důležitější je, aby dítě dokázalo psát a kreslit uvolněně, bez bolesti a zbytečné námahy. Pokud je ruka připravená, uvolněná a pohyb vychází ze správného nastavení celého těla, může se i samotný úchop přirozeněji upravit.

Myofunkční terapie podle Anity Kittel

V myofunkční terapii podle Anity Kittel se zaměřuji na správnou funkci a postavení jazyka v jednotlivých situacích – především na jeho klidovou polohu, postavení při polykání a správné nastavení při výslovnosti.

Velmi důležitým základem terapie je správná klidová poloha jazyka. Jazyk by měl být v klidu uložen tak, aby přirozeně podporoval správnou funkci celé orofaciální oblasti, dechu a zároveň nevytvářel nežádoucí tlak na zuby.

Velkou oblastí terapie jsou sykavky, zejména při interdentálním a laterálním sigmatismu. Nezaměřuji se pouze na výsledný zvuk, ale především na správné postavení jazyka, proudění vzduchu a koordinaci pohybů, které jsou pro kvalitní výslovnost důležité.

Protože je pro mě důležité, aby byla terapie pro děti srozumitelná, příjemná a především zábavná, využívám při cvičení také plyšovou opičku Mukiho. Muki se stává dětským parťákem, který děti provází jednotlivými úkoly a pomáhá proměnit někdy náročné cvičení v hravou a přirozenou součást terapie. Díky tomu se děti mohou do cvičení lépe zapojit a osvojovat si nové pohybové stereotypy nenásilnou formou.

Cílem myofunkční terapie tedy není pouze správná výslovnost, ale především správné fungování jazyka v klidu, při polykání i při řeči. Vytváříme tak základ pro dlouhodobě fyziologické fungování celé orofaciální oblasti. 

Rozvoj jazykových schopností podle Elkonina

Pro správný rozvoj řeči, čtení a psaní je důležité, aby dítě dokázalo hlásky ve slovech slyšet, rozlišit a uvědomit si jejich místo a pořadí. Právě schopnost vnímat zvukovou stránku slov pomáhá dítěti lépe se orientovat v jazyce, porozumět jeho struktuře a postupně si vytvářet pevné základy pro další jazykový rozvoj.

Při práci podle Elkoninovy metody dítě nejprve hlásku slyší a učí se ji ve slově rozpoznat. Teprve následně k této slyšené hlásce přiřazuje její grafickou podobu – grafém. Tento postup pomáhá dítěti pochopit, že to, co slyšíme, můžeme také určitým způsobem zaznamenat. Dítě tak nejde pouze cestou mechanického zapamatování písmen, ale postupně si vytváří vztah mezi zvukovou a grafickou podobou jazyka.

Zaměřuji se na fonematické uvědomování, sluchové rozlišování hlásek, jejich analýzu a syntézu a orientaci ve zvukové stavbě slov. Tyto dovednosti jsou velmi důležité nejen pro rozvoj řeči, ale také jako jeden ze základních předpokladů pro budoucí čtení a psaní. Dítě, které dokáže dobře slyšet a rozlišovat jednotlivé hlásky, se následně snáze orientuje při spojování hlásek do slov i při jejich převádění do písemné podoby.

Metodu využívám jak při individuální práci s dítětem, kde mohu postup přizpůsobit jeho potřebám a tempu, tak také skupinově v mateřských školách. I zde se snažím, aby učení probíhalo přirozenou a hravou formou a děti si postupně vytvořily jistotu v práci se zvukovou stránkou jazyka.

Neurovývojová stimulace podle M. Volemanové

Neurovývojová stimulace podle M. Volemanové vychází z poznatku, že vývoj dítěte probíhá v určitých přirozených pohybových etapách a že primární reflexy mají v raném období života svůj důležitý význam. Postupně však mají být integrovány, aby mohlo dítě stavět na zralejších pohybových vzorcích a efektivněji využívat své tělo i centrální nervovou soustavu.

Pokud některé primární reflexy přetrvávají i v době, kdy už by měly být vyhaslé, mohou podle tohoto přístupu ovlivňovat správné nastavení a koordinaci pohybů. Dítě pak může mít například obtíže s koordinací, rovnováhou, držením těla, jemnou motorikou, grafomotorikou, pozorností nebo učením. Přetrvávající reflexní aktivita může dítěti ztěžovat také automatizaci některých činností, protože část jeho nervového systému stále reaguje na podněty způsobem, který odpovídá ranější vývojové fázi.

Důležitou součástí terapie je proto inhibice přetrvávajících primárních reflexů a podpora jejich integrace, aby centrální nervová soustava mohla pracovat zralejším a efektivnějším způsobem. Cílem není pouze odstranit konkrétní pohybový problém, ale podpořit lepší organizaci a koordinaci celého neurovývojového systému dítěte.

Metoda je založena na pohybových cvičeních, která vycházejí z přirozeného motorického vývoje dítěte během prvního roku života. V rámci cvičení se tedy symbolicky "vracíme" k jednotlivým vývojovým fázím – od základních pohybových vzorců až po jejich postupné propojení a zvládnutí. Tím se snažíme podpořit správné pohybové stereotypy a dozrávání funkcí, které jsou důležité pro další vývoj.

Neurovývojovou stimulaci proto vnímám jako komplexní podporu neurovývoje, která může být přínosná nejen v oblasti motoriky, ale také jako součást péče o děti s obtížemi v oblasti řeči, grafomotoriky, koordinace, pozornosti a učení.

Školní zralost a úspěšnost

Přípravu dítěte na školu vnímám jako komplexní podporu jeho celkového vývoje. Důležité je, aby bylo připravené učit se, soustředit se, komunikovat, spolupracovat, zvládat samostatnou práci a poradit si s běžnými školními situacemi.

Při práci s dítětem proto rozvíjíme jednotlivé oblasti hravou a přirozenou formou, aby pro něj učení nebylo povinností, ale především příjemným objevováním. Zaměřujeme se na řeč a jazykové schopnosti, sluchovou a zrakovou percepci, pozornost a paměť, motoriku a grafomotoriku, prostorovou orientaci, předmatematické představy i schopnost pracovat podle pokynů. Nezapomínáme ani na samostatnost, vytrvalost a schopnost dokončit započatý úkol.

Každé dítě je jiné a do školy přichází s jinými zkušenostmi a potřebami. Proto hledám jeho silné stránky i oblasti, ve kterých potřebuje více podpory, a podle toho jednotlivé aktivity přizpůsobuji. Využívám hry, pohyb, názorné pomůcky a činnosti, které děti přirozeně baví a motivují.

Cílem je, aby dítě do školy nepřicházelo pouze s určitými znalostmi, ale především jako zvídavý, sebejistý a samostatný školák, který se nebojí učit nové věci.